Tradiční lodě chorvatského Jadranu

Tradiční lodě chorvatského Jadranu

Jestlipak jste věděli, že právě na Jadranu, přesněji na ostrově Hvar, byl v jeskyni Grapčeva špilja objeven kousek keramiky, o kterém vědci tvrdí, že je nejstarším (3 500 let př. n. l.) zobrazením lodi nalezeným v Evropě. Již v předhistorickém období byl tento záliv Středozemního moře důležitou křižovatkou obchodních cest a mohlo by se říct i prvních úmyslných cestovatelů, či chcete-li prvních turistů.

 

Jako strategicky mimořádně důležitou oblast dobývali Jadran během staletí Řekové i Římané a Benátská republika jej ovládla dokonce na celá tři staletí. To vše poukazuje na velkou místní tradici stavby lodí, která asimilovala četné vlivy a pro své vlastní potřeby dala vzniknout bohatému námořnímu odkazu.

 

A tak téměř každý region Jadranu, neřkuli každý ostrov, má svůj typ lodě, který tamní loďaři vytvořili v závislosti na převažujících větrech, vlnách a především účelu, aby nejlépe sloužil svým majitelům. Tehdy, stejně jako dnes, zažívalo loďařství turbulentní časy, nicméně znalosti a dovednosti stavby lodí navzdory všemu překonávaly historické obtíže a nacházely způsoby, jak přivézt námořníky bezpečně do jejich přístavů, bez ohledu na to, zda se s danými loděmi rybařilo, obchodovalo či provozovalo pirátství.

 

Tak i v době antické a mocné Římské říše stavělo ilyrské obyvatelstvo rozličné typy rychlých lodí, kterými velmi znepříjemňovali Římanům život, a dokonce podnikali pirátské výpravy až k řeckému pobřeží. Vzhled těchto plavidel nebyl nikdy důvěryhodně zrekonstruován, nicméně některé z nich, jako je například rychlá dvojveslice liburna, převzali i samotní Římané. Z lembula pak vznikl dnešní leut. Některé prameny dokonce tvrdí, že tento liburnský kmen měl i loď s bočním kolem (liburna rotata), které se začalo používat až o několik tisíc let později.

 

Až o plavidle condura croatica, dřevěné lodi, která byla datována do 11. století a sloužila chorvatským králům zejména Petru Krešimirovi IV., známe spolehlivě všechny podrobnosti.

Juraj Kopač
Poté, co byla tato loď objevena na dně přístavu v městečku Nin, byla podle ní vyrobena replika, kterou si můžete prohlédnout na četných festivalech a regatách tradičních plavidel, jež se během letních měsíců po celém Jadranu konají.

Rychlé lodě o délce až dvaceti metrů s vesly a plachtami, jako byly omišské střely (strijele, sagittae), ač využívané k obchodování, působili Benátčanům takové potíže, že římský papež vyslal ve 13. století proti nebojácným omišským pirátům dokonce dvě křižácké výpravy. Základním plavebním prostředkem raného středověku byla vesla, a až později se na stěžních rozvinuly latinské a následně i čtyřcípé plachty.

 

Lodě byly stavěny podle jejich účelu, a v oblasti Dubrovníku tak vznikaly fustybrigantiny a galéry. Avšak expanzí Dubrovnické republiky coby obchodní mocnosti a spojnice mezi východem a západem začaly lodě narůstat na tonáži a získávat složené plachtoví a Dubrovničané s pomocí těchto lodí obchodovali po celém Středomoří i dále. Základem obchodní dubrovnické flotily byly nava a koka. Stavitelé lodí převzali některé konstrukční detaily charakteristické pro námořní plavbu a rozvinuli nový typ lodě – koku. V 16. století pak následovala i karakuna, čímž bylo dosaženo jakéhosi zenitu a dominance plachetnic nad veslicemi.

 

Evoluce těchto ve své době největších obchodních lodí se odehrávala v průběhu 18. a 19. století, kdy se po celém jaderském pobřeží stavěly briky a brigantiny a pobřežní obce od Istrie do Boky Kotorské se svými loděnicemi zprostředkovávaly nový obchodní a společenský rozvoj, až do úsvitu parníků a první lodě poháněné lodním šroubem, která byla pod jménem Hrvat postavena v Rijece v roce 1871.

Davor Rostuhar

Ovšem zatímco velké obchodní lodě dobývali světová moře, představovaly pobřežní plavbu a často i základní prostředek k přežití menší rybářské lodě gucbatanagajeta (falkuša), leutbraceraštilacloger a další, bez kterých by ostrovní ani pobřežní ekonomika nebyla vůbec myslitelná a chorvatské dějiny stavby lodí neúplné.

A zatímco některé z větších dřevěných plachetnic vozí po celém Jadranu turisty, v malých ostrovních přístavech dodnes hrdě kotví gajety a leuty coby věčná vzpomínka na námořníky místních pobřeží. Pro skutečné milovníky zkoumání historie ve stylu Indiany Jonesa pak máme zprávu, že na kostele sv. Luky v obci Donji Humac a na zvonici sv. Stjepana v městečku Stari Grad na ostrově Hvar se nacházejí rytiny lodí, a na vás je, abyste je našli a jejich fotografiemi se pochlubili na společenských sítích.

Damir Fabijanić

Pokud se náhodou ocitnete v městečku Rovinj, nezapomeňte navštívit muzeum batany, malé istrijské loďky. V městečku Komiža na ostrově Vis můžete zavítat do muzea věnovanému falkuše, nejrychlejší a světově proslulé lodě, a v obci Vrboska na ostrově Hvaru si nenechte ujít tamní rybářské muzeum.

Igor Turčinov / TZ Murter

V obci Betina na ostrově Murter již několik let funguje překrásné muzeum betinského dřevěného loďařství, které návštěvníkům zprostředkovává příběh lodi coby živitelky místní populace. Také přilehlé přístavní molo se stalo jakousi výkladní skříní pod širým nebem a je dnes rezervováno výhradně těmto dřevěným kráskám. Využijte proto příležitost a navštivte toto jedinečné místo, které s hrdostí uchovává památku tisícileté tradice stavění lodí v těchto krajích.