Nejlepší původní jídla v Chorvatsku

Nejlepší původní jídla v Chorvatsku

Původních chorvatských jídel je mnoho a každé z nich chutná lépe, když je konzumováno v dobré společnosti, bez ohledu na to, zda je připraveno z jednoduchých a levných surovin nebo z dražších kusů masa.

Chorvatská tradiční kuchyně je bohatá a různorodá a kuchařky plné receptů, které se vyznačují úsporným a uvážlivým používáním surovin, jež měly pilné hospodyňky k dispozici. Od Slavonie a Baranje, přes Záhoří, Liku, Istrii a Kvarner až po Dalmácii a vnitrozemí Dubrovníku, jen obtížně budeme vybírat speciality a původní pokrmy, které si nesmíte nechat ujít, nicméně s těmito deseti můžeme alespoň začít.

Komiška pogača (pečivo z městečka Komiža)

Komiža flat bread
MAJA DANICA PEČANIĆ

Komiška pogača je aromatické slané jídlo, jež za svůj název vděčí malému místu na ostrově Vis, okouzlujícímu městečku Komiža ležícímu na úpatí kopce Hum. Vzhledem k tomu, že se jedná o obec s dlouhou rybářskou tradicí, nikoho jistě nepřekvapí skutečnost, že autochtonní jídlo tohoto kraje zahrnuje nasolenou rybu, která se připravovala v rybářských osadách po celém chorvatském pobřeží od nepaměti. Základem komižské pogači je kynuté těsto, ve kterém se dále ukrývá směs cibule, čerstvých rajčat nebo pelatů, slané ryby (sardelí nebo sardinek), koření a kaparů. Komižská pogača se většinou krájí na kostky a pro svou bohatou nádivku je šťavnatá, nezapomenutelná a představuje skvělou svačinu či dokonce hlavní jídlo. Vzhledem k tomu, že se jedná o slaný pokrm, výborně se k ní hodí červená vína nebo pivo, a právě kousek vydatné komižské pogači vás skvěle občerství i po dlouhém dni stráveném na slunci.

Soparnik

Soparnik
MAJA DANICA PEČANIĆ

Dalším jednoduchým a cenným receptem zapsaným v rejstříku chráněných značek zeměpisného původu je soparnik z obce Poljica, tenký koláč z těsta, mangoldu a cibule, který je již dlouhá staletí tradičně připravován v Dalmácii. Soparnik je specialita z kraje, který kdysi patřil Poljické republice a zahrnoval území kolem horského pásma Mosor jižně od Splitu. Kvůli dostupným surovinám, které se při jeho přípravě používají, je považován za postní pokrm, často podávaný na Velký pátek, Štědrý den či v předvečer slavnosti Všech svatých. Soparnik je slané jídlo, které se peče na otevřeném ohništi zvaném komin. Koláč se klade na pečicí plech, který se poté dává přímo do žhavého uhlí, a celý koláč se nakonec posype popelem. Soparnik je hotový, když zčervená, přičemž poté, co se vyjme z komina se očistí od popela. Před servírováním se soparnik maže olivovým olejem, do něhož se pro dodatečné aroma a chuť přidává lisovaný česnek.

Zagorski štrukli (Záhořský závin)

Štrukli from Zagorje
MAJA DANICA PEČANIĆ

Tradiční specialita Chorvatského Záhoří - zagorski štrukli nebo štruklji - se v každé domácnosti připravovali ze surovin, které byly snadno dostupné. Ve snaze záchrany záhořského závinu coby původního chorvatského pokrmu je umění jeho přípravy zapsáno do Registru nehmotného kulturního dědictví Chorvatské republiky. Štrukle je možné připravovat dvěma způsoby, vařením nebo pečením, a také jako sladké nebo slané jídlo. Základní těsto plněné kravským tvarohem se používá v obou případech, ale zatímco je závin vařený ve slané vodě možné přelít rozehřátým tukem a posypat osmaženou strouhankou, nebo podávat ve voňavé polévce, pečený závin se před tepelným zpracováním dodatečně zalévá smetanou. Chutné štrukle nepochybně potěší příslušníky každé generace, a ať se už rozhodnete pro kterýkoli z uvedených způsobů přípravy, jistě neuděláte chybu.

Sinjski arambašići (sarma z města Sinj)

Arambašići
MAJA DANICA PEČANIĆ

I když se podobají všemi milované sarmě, sinjski arambašići jsou spíše menší závitky z listů kyselého nebo čerstvého zelí plněné směsí mladého hovězího a vepřového masa. Známé sinjské přísloví říká, že „zelí činí arambaše”, čímž se zdůrazňuje důležitost dobrého kyselého zelí pro přípravu tohoto tradičního jídla Cetinské krajiny, části Dalmatského Záhoří, na jehož území leží i samotné město Sinj. Listy zelí se plní masem, které se nemele, nýbrž najemno seká sekyrkou a do směsi se dále přidává najemno nakrájená slanina, osmažená cibule, nakrájený česnek a petržel a nastrouhaná kúra citronu. Arambašići se pak vaří s kousky sušeného masa nebo slaniny a nakrájenými listy kyselého zelí. Toto vydatné a chutné jídlo je ideálním osvěžujícím pokrmem pro deštivé podzimní dny a ještě chutnější je v kombinaci s místním červeným vínem.

Konavoska zelena menestra (polévka z obce Konavle)

Green Stew from Konavle
TZ OPĆINA KONAVLE

Konavoska zelena menestra je považována za původní jídlo dubrovnického kraje a dnes máme k dispozici historické záznamy z 15. století, ve kterých je uváděna jako specialita právě z oblasti obce Konavle. Při přípravě této zelené menestry se používá několik druhů sušeného masa, zelené a bílé zelí, brambory a kapusta. Pokud se týká sušeného masa, bylo do menestry přidáváno vždy takové, jaké bylo zrovna po ruce, což mohla být žebra, koleno, vepřová hlava, kaštradina (sušené ovčí maso), pancetta, dalmatský pršut s kostí či klobása. Konavoska zelena menestra by se vždy před samotným podáváním nechala nějaký čas odstát, a když konečně nastal čas zasednout ke stolu a jíst, věnovala se zvláštní pozornost tomu, aby byly na každém talíři zastoupeny různé kusy masa stejně jako vařené zeleniny. Posledním detailem byl pak čerstvě nastrouhaný křen, který se dával přímo na talíř a jeho silné aroma se se slaným masem a vařenou zeleninou skvěle doplňovalo.

Záhřebský řízek

Zagreb Schnitzel
CROCHEF

Jedním z nejznámějších jídel kuchyně Záhřebu, hlavního města Chorvatska, je záhřebský řízek, který svoji oblíbenost mezi tamními obyvateli dluží skvělé kombinaci surovin, textury a chuti. Záhřebský řízek je smažený telecí řízek plněný šunkou a rozteklým sýrem, a představuje tak opulentnější verzi známého vídeňského pokrmu Wiener Schnitzel. Ačkoli je dnes připravován i z jiných druhů masa, jako je maso vepřové, krůtí či kuřecí, maso telecí je v tradičním receptu považováno za základní ingrediencí. V restauracích se záhřebský řízek podává s plátkem citronu, jehož kyselost smažené maso skvěle doplňuje, a nejobvyklejší přílohou jsou pak hranolky či tzv. rizi-bizi, vařená rýže s hráškem.

Dubrovački šporki makaruli (dubrovnické těstoviny)

Šporki makaruli from Dubrovnik
TZ DUBROVNIK / NIKŠA RAGUŽ LUČIĆ

Těstoviny dubrovački šporki makaruli jsou vynikající těstoviny s masovou omáčkou, které se často připravovaly v období slavností sv. Vlaha, patrona Dubrovníku. Pochází ještě z dob, kdy byly nejlepší kusy masa z chutné omáčky vyhrazeny členům dubrovnické aristokracie a kdy poslední porce těstovin (tzv. makarulů) zbývaly na jejich věrné sluhy. Masová omáčka, se kterou se domácí makaruly podávaly, měla za základ zralé či mladé hovězí maso, podle toho, které bylo v danou chvíli k dispozici. O makarulech bez masa, podávaných jen s omáčkou, se říkalo, že jsou ušpiněné ( šporkani), a právě tomuto výrazu vděčí toto tradiční jídlo za svůj zvláštní název.

Kukuřičná zlevka (sladké pečivo)

Corn-flour zlevka
Maja Danica Pečanić

Kukuřičná zlevka či zlevanka je jednoduchý pokrm připravovaný z kvalitních domácích surovin, které byly vždy k nalezení ve spížích hospodyněk severního Chorvatska. Nejčastěji se s ní lze setkat v Mezimuří, Záhoří a Podravině, ale najdeme ji i na stolech Slavonie a Moslaviny, kde se na širých lánech pravidelně pěstovala kukuřice, která se pak v mlýnech mlela na bohatou kukuřičnou mouku. Zlevka je jídlo, které lze velmi rychle přeměnit na dezert, a to přidáním jablek, ořechů či marmelády, ovšem mohla být ponechána i slaná, v závislosti na přání a možnostech rodiny, která ji připravovala. Zlevka je vydatná, kalorická a chutná a s ohledem na to, že je výborná teplá i studená, může představovat chutné snídaně, rychlou svačinu či lehkou večeři a může rovněž nahradit chléb podávaná k různým jídlům z masa.

Lický chléb

Lika bread
Maja Danica Pečanić

K přípravě křupavého a teplého lického chleba hospodyně sháněly celozrnnou mouku získávanou tradičním způsobem, a sice mletím obilí mezi dvěma kameny vodního mlýna. Nejčastěji se připravoval z kukuřičné mouky. Nejprve se pekl na ohništi pokrytý popelem a žhavými uhlíky a s příchodem peky se stal samostatnou specialitou. Když vychladl, krájel se čerstvě upečený chléb na krajíce a mazal vepřovým sádlem, nebo namáčel do okořeněného olivového oleje. Lický chléb představuje ideální přílohu k jídlům z masa.

Čobanac

Čobanac
Maja Danica Pečanić

Po náročném dni na poli, na pastvě nebo v lese nepotěší tělo a duši nic lépe než teplý a chutný čobanac, hustá slavonská polévka připravovaná v kotlíku nebo ve velkém hrnci. Má se za to, že čobanac je jídlem slavonských pastvin, kde si jej připravovali ovčáci a pastýři jako vydatný a výživný masitý pokrm, který se na ohni pomalu dusil i několik hodin. Čobanac v sobě nejčastěji ukrývá několik druhů masa, především vepřové a mladé hovězí a přidává se do něj také zvěřina nebo maso jehněčí. Jedním z hlavních rysů tohoto pokrmu je v každém případě jeho pikantnost, které se kromě mleté červené papriky dosahuje také pomocí sušených pálivých papriček. Součástí kouzla této speciality je rovněž její dlouhá příprava a shromažďování zúčastněných kolem otevřeného ohně a kotle, ze kterého se kouřilo, zatímco prostor kolem ohně vyplňovaly vůně koření a dušeného masa.